Oxid uhelnatý CO je silně jedovatý plyn bez zabarvení a zápachu. Člověk jej nedokáže při kontaktu nikterak rozpoznat. Nejčastěji může vzniknout při závadě na spalovacím zařízení (plynová karma, kotel nebo benzinové motory a jimi poháněné přístroje). Nejčastější příčinou je nedokonalé spalování při špatném přístupu vzduchu (nízká hladina kyslíku v uzavřeném prostoru nebo ucpání otvoru pro přisávání kyslíku do přístroje).
Největší zrádností oxidu uhelnatého je jeho nemožnost jakkoliv jej ucítit nebo vidět. První příznaky lehké otravy jsou podobné obyčejné chřipce.
Příznaky lehké otravyNebezpečná koncentrace oxidu uhelnatého začne být při překročení 100ppm (parts per million). Většina hlásičů oxidu uhelnatého spouští poplach již při 70-80 ppm. Hladina překračující 150-220 ppm je již života nebezpečná.
Pro zajištění maximálního bezpečí a minimalizace vzniku oxidu uhelnatého je dobré zajistit několik kroků a ty striktně dodržovat.
Při instalaci a uvádění do provozu vždy postupujte podle postupu popsaném v manuálu k výrobku. Hlásič oxidu uhelnatého by měl být instalován ve stejné místnosti jako spalovací zařízení. Pokud by však nebyla dostatečně slyšet vestavěná siréna, je vhodné, instalovat hlásič oxidu uhelnatého do každé místnosti užívané ke spaní. Oxid uhelnatý je plyn lehčí než vzduch, proto se hlásič oxidu uhelnatého montuje ke stropu nebo do horní části místnosti. Při montáži dbejte na to, aby nedošlo k zakrytí hlásiče nábytkem, závěsem nebo jinak. Hlásič oxidu uhelnatého by se neměl montovat do blízkosti topení nebo klimatizací.